Reklamní sdělení
Tvorba webových stránekhttps://blog.pageride.comPoznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA.
E-shop snadno & rychlehttps://www.websnadno.czSystém WebSnadno nabízí moderní e-shop s podporou on-line plateb.
Měj své vlastní webové stránky!https://www.websnadno.czMít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S WebSnadno je můžete mít i Vy.

přehled nemocí hlášených v našem plemeni
odkaz na původní italský článek z 23.7.2015  -  http://www.clc-italia.it/articolo.php?id=252

Československý vlčák je určitě plemeno, které se v porovnání s ostatními plemeny těší dobrému zdraví. Hlavně ve srovnání s německým ovčákem, ze kterého byl vyšlechtěn.
Nicméně to určitě neznamená, že netrpí žádnými zdravotními problémy a že nemá vrozené dědičné choroby, které jsou přítomny v ostatních plemenech. Byť díky vlivu vlka, jehož krev v něm koluje, jsou tyto problémy méně časté.
V každém případě, se blízká příbuznost na NO téměř vždy projeví. Pokud jde čsv na veterinu s nějakým zvláštním problémem, většinou veterinář přijde na to, že je to onemocnění vyskytující se hlavně u NO. Nicméně výskyt těchto problémů je u čsv mnohonásobně nižší. Tady je seznam často vyskytujících se problémů.

Hlavní onemocnění je dysplazie kyčelního (DKK/HD) a loketního (DLK/ED) kloubu.
Toto onemocnění pro složitost předávání potomkům, je nemožné úplně vymýtit. Dá se ale hlídat, a to podstoupením rtg jak u rodičů tak u jejich potomků a skládáním vhodných rodičovských párů.  Výzkum tohoto onemocnění a jeho sledování probíhá na oddělení biomedicíny na univerzitě v Padově. Více informaci

Degenerativní myelopathie (DM) 

onemocnění úzce spojené s genetickou mutací, kde je dnes považován za hlavní rizikový faktor nástup nemoci. Laboratoře dnes dělají kontrolní genetické testy, které pomáhají zabránit šíření této nemoci.  Pomocí těchto testů se tvoří rodičovské páry, kde jeden rodič musí být vždy čistý.  Odhaduje se že až 10% populace čsv má predispizici (gen)  k této nemoci.
Degenerativní myelopatie (dále jen DM) je závažné neurologické onemocnění, které bylo poprvé popsáno v 70. letech minulého století. Nejvíce se podobá lidské roztroušené skleróze. Rozvine se v období 5. - 14. roku života psa. Primárně postiženým plemenem je německý ovčák a všechna plemena, která jsou s ním spojená, tedy i československý a saarlosův vlčák. Nejvíce DM propukla u plemene německý ovčák (přeci jen, je to nejrozšířenější plemeno na světě, takže se dá mluvit o velkém množství sebraných informací).
 Pozor! To ale neznamená, že německý ovčák je původcem tohoto onemocnění. Jak u “vlčích” plemen, tak i u něm. ovčáka se podílel na plemenitbě vlk a byl prokázán i případ utracení vlka v ZOO u něhož se projevila DM! Příčina nám dosud není známa, ale již známe gen, který tuto nemoc přenáší vesele dál.Diagnóza této nemoci je progresivní spinální ataxie (ztráta koordinace) a slabosti, které mohou odeznít nebo pokračovat. Hlavní indicií pro zjištění nálezu je zvýšená hladina mozkového sekretu (z bioptického vyšetření míchy), neboť klinicky je pes bez příznaků, chová normálně. RTG je zcela zbytečný, protože v počátcích nemoci neprokáže vůbec nic.
A jak vlastně nemoc začíná uvnitř? Tam kde to nemůžeme vidět? Jedná se o projev autoimunitní reakce. Bílé krvinky napadají buňky vlastního organismu pomocí vlastních vyrobených protilátek proti mateřským buňkám. Cílem útoku jsou svalové ploténky, což jsou místa, kde se napojuje nerv na svalové vlákno. Svalové buňky za normálních okolností produkují acetylcholin, který napomáhá svalovým stahům a tím pádem pohybu. Protilátky zabrání využití acetylcholinu, tím pádem dojde k blokaci svalových plotének a sval přestane pracovat. V reálu se projevuje svalovou únavou, později atrofií svalů. Organismus má systematicky ničenou nervovou tkáň protilátkami, nejvíce postižená je oblast míchy a ocasních nervů. Spouštěčem této nemoci může i obyčejný zánět nebo očkování. První projev je snížená hybnost zadní končetiny, protože primárně se projevuje v oblasti míchy. Později se snižuje hybnost i ocasu a nakonec končí nehybností celého těla.

Léčba této nemoci:

Cvičení - víme, že autoimunitní útok těla vede k zániku myelinu (izolace kolem nervových vláken) a axonů (nerovových vláken). Dochází tímto ke snížení hybnosti a postupné atrofii, neboť psa to nemotivuje na sobě pracovat. Je tady možnost aerobního pohybu - tedy chůze a plavání, přičemž plavání je mnohem účinnější, neboť nedochází k tlaku na končetiny.
A jak na to? Pes s postižením by měl každý druhý den chodit nebo plavat. Začneme 10 minutami, druhý den dáváme volno, aby svaly zregenerovaly a byly nachystané na další den. Postupně prodlužujeme procházky nebo plavání, podáváme zázvor, česnek nebo hořčici, z konz. léků můžeme použít Rimadyl nebo Paralen na snížení bolestivosti.
Nejdůležitější je pravidelný pohyb, který vede k tomu, že se pacient postupně zlepšuje.
Strava - nebyla prokázána žádná souvislost mezi určitým krmením a snížením následků této nemoci, naopak zhoršení stavu při požívání levnějších krmiv prokázáno bylo (Chappi, Pedigree).

Výhled:

Jediným řešením této nemoci je účinná rodinová selekce. Zvířata, u kterých se prokáže, že tuto nemoc mají, by měli být i s celou rodinou vyřazeni z chovu a dále se na plemenitbě nepodílet. Bohužel, takové řešení není možné u čs.vlčáků a saarlosů, zde není dostačující chovný kapitál. Pokud se pokusíme DM vymítit zvýšením inbreedingu (příbuzenské plemenitby), vzniknou nám vlivem toho jiné nemoci.
DM se dá testovat.

Dwarfismus (dwarf/dw) je přímo závislá na přítomnosti mutace na genetické úrovni. A při spojení jedinců se špatným genem, se v lepším případě vrh vůbec nenarodí, nebo ve vrhu bude postižený jedinec


Jde o genetickou mutaci, která napadá vývoj hypofýzy (podvěsku mozkového) a to má za následek nedostatečnou nebo žádnou produkci hormonů, zejména růstového. Tato mutace se může projevit onemocněním, ale také nemusí a pes může být pouze nositelem špatného genu. To záleží na tom, zda se při páření sejdou dva nositelé genu. Pokud je nositelem jen jeden z páru, onemocnění se neprojeví. Z toho vyplývá, že se onemocnění dá eliminovat správným výběrem partnerů, k tomu je ale potřeba vědět, zda váš pes není právě nositelem genu.
Ještě stále není 100%ně prozkoumané jak tato nemoc "funguje", proto je stále zapotřebí maximální počet testovaných zvířat. Velmi zjednodušeně by se to dalo popsat takto:

Když je pes nositelem, jeden jeho rodič byl nositelem také a druhý mohl a nemusel být nositelem. Když se narodí štěně postižené Dwarfismem, oba rodiče byli nositem.)
A jak funguje genetika v tomto případě:

  1.  když je pes testovaný a je „Free“, tak má dva normální geny: Normal/Normal (N/N)
  2. když je pes testovaný a je nositelem tak má jeden normální gen a jeden abnormální gen: Abnormal/ Normal (A/N)
  3. když je pes testovaný a je postižený Dwarfismem má dva Abnormální geny: Abnormal/Abnormal (A/A)

Možné kombinace, které mohou nastat:

  1. oba rodiče „Free“ tedy oba mají normální geny (N/N). Potomci budou mít dva normální geny (N/N) a budou taktéž „Free“
  2. jeden rodič „Free“ a jeden rodič nositelem, kombinace (N/N)x(A/N) potomci budou z jedné poloviny nositelé (A/N) a z jedné poloviny „Free“(N/N)
  3. oba rodiče nositelé: (A/N)x(A/N). Potomci budou rozděleni takto: Jedna polovina budou nositelé (A/N), jedna čtvrtina budou postiženy Dwarfismem ( narodí se trpaslíci) (A/A), jedna čtvrtina budou „Free“ (N/N)

Samozřejmě, že tyto výpočty jsou teorie a nikdy nemusí být rozdělení přesné. Ve vrhu po dvou nositelích se nemusí narodit žádné postižené štěně a nebo naopak více postižených štěňat, než by statisticky vycházelo vzhledem k celkovému počtu štěňat ve vrhu.
Ještě něco málo k onemocnění: postižené zvíře je omezené v růstu, mívá velké problémy s funkcí ledvin a jater a další nepříjemnosti, zejména lysost, svědění, kožní infekce a pod. Většina z nich se narodí mrtvá nebo zemře první týden po porodu. Pokud přežijí, rozdíl v růstu začíná být patrný kolem 4 týdne věku... (Rozdíl ve váhovém přírůstku je patrný hned.)

Jsou i sporadické případy idiopatické epilepsie, které ale nejsou tak časté. Aby byli povazovány za závažný problém.
tzn. záchvaty z neznámé příčiny, která je nejčastějším důvodem "pravé" epilepsie u psu.- Idiopatická epilepsie se objevuje u psu mezi 1. a 4. rokem života a je jedinou "opravdovou" epilepsií u psa. Zvýšený výskyt je zaznamenáván např. u německých ovčáků, středních a trpasličích pudlů, kokršpanělů, labradorských a zlatých retrievrů. Studie rodokmenu poskytují důkazy o dědičnosti nebo alespoň genetické predispozici. Zvíře trpící epilepsií je mezi epizodami záchvatu normální, nevykazuje žádné neurologické zvláštnosti. 70% záchvatu u psu postihuje tak velkou část mozku, ze dochází ke ztrátě vědomí.
U epileptických záchvatu můžeme rozeznat 4 fáze. V první fázi začíná být zvíře nejisté a ustrašené. Tento stav může trvat několik hodin, ale i dní, a většinou není majitelem vnímán nebo naopak. V další fázi se tyto příznaky stupňují, někteří pacietni se snaží být na blízku majiteli. Následnou fázi tvoří vlastní křečové stavy. nejčastěji začíná zatnutím svalu, hlava je zvrácená dozadu, rytmické pohyby končetin, žvýkání naprázdno, slinění, rozšiřují se zornice, dochází k nekontrolovanému močení a kálení. Zvíře nevnímá své okolí. Záchvat trvá většinou 1 - 3 minuty. V konečné fázi bývají pacienti unavení, dezorientovaní, mnozí z nich jsou hladoví a žízniví. Tyto příznaky jsou vyjádřeny u jednotlivých pacientu v různé míře.
Ve zbývajících případech je záchvatem postižena pouze menší část mozkových buněk, což se projeví pouze např. záškuby určitých svalových skupin, tiky nebo například "lapáním po mouchách". Tuto formu onemocnění označujeme jako parciální epilepsii. Idiopatické záchvaty se nedají léčit, pouze je tlumíme.
Jako antiepileptikum první volby podáváme phenobarbital. Tlumí celkově mozkovou činost a pes může být v prvních dnech léčby jakoby unavený, než si tělo na tento lék zvykne. Diazepam se používá při náhlých sériích záchvatu, které se svou délkou a četností stávají zvířeti životu nebezpečné. Na diazepam může vzniknout tolerance, tzn. ze si na něj organismus v pomerně krátké době zvykne a přestane na jeho podávání ragout. Nekteré studie poukazují na možnou zátěž jater při užívání phenobarbitalu, proto je doporučitelné z hlediska prevence podstoupit 2 - 3x ročně vyšetření krve sledující stav jater. U většiny epileptických pacietnu se nám daří záchvaty potlačit, jsou však i případy, kdy se výskyt záchvatu pouze sníží. Ale i přes to se tito jedinci mohou dožít stejného věku jako ostatní příslušníci jejich plemene.


 Rakovina –je v posledních letech velmi častý důvod úmrtí u čsv. Nejvíce se vyskytují lymfomy, osteosarkomi a hemangiosarkom sleziny, je to jeden z nejběžnějších druhů rakoviny u psů a schodou okolností u NO.  Na rakovinu prevence není a nelze ji chovatelsky ovlivnit. U hemangiosarkomu sleziny je možné preventivně chodit co 6 měsíců na ultrazvuk a to počínaje 6 rokem. Ale ani to není spolehlivé. Článek rakovina u psů

Subaortická stenóza (SAS ) se již u čsv v různých případech objevila. V současné době nenní možné dát  odhad, jak je to časté.  V Itálii  Nadace zdraví zvířat zahájila screening populace čsv. Jedná se o náhlou srdceční slabost, která může vést až k úmrtí psa. Chovatel by měl při kontrole vrhu nechat veterináře pečlivě poslechnout srdce. Jestli se nevyskytuje šelest.  Jde na toto onemocnění udělat speciální kardio vyšetření.
Článek o SAS

Vrozená nedostatečnost exokrinního pankreatu (EPI ) a poruchy vstřebávání - nespecifický střevní zánět (IBD) jsou typické onemocnění německého ovčáka. Neexistuje žádné preventivní diagnostické vyšetření. Ale zjišťuje se analýzy krvě a to pouze ve spojení s příznaky. Obě choroby jsou považovány za dědičné onemocnění ale mechanismus propuknutí není znám. V chovu není způsob jak se tomu vyhnout a zabránit jejímu šíření.  Jsou hlášeny další poruchy příjmu potravy, jako jsou alergie, chronická nesnášenlivost k nějaké potravině. U tohoto problemu  nelze nic říct, krom toho, že i na tyto poruchy NO často trpí.  Jsou diskuze na toho téma, že  jsou způsobeny průmyslovými krmivy. Nic ale není dokázáno
Článek k onemocnění pankreatu a specifika střev

Problém chrupu – chybějící zuby a zdvojené zuby, tyto vady se vyskytují u všech plemen psů a ani vlci nejsou výjimkou. Oba problémy jsou dědičné a proto se u čsv za chybějící zub v některých zemích vylučuje z chovu ( v čr a sr a další)

Unavená noha (S-RLS) – byl několikrát zaznamenám případ vlka s těmito příznaky. V současné době neexistuje jistota, zda jde o psí verzi lidského onemocnění, avšak v některých případech existuje přímá dědičnost příznaků mezi rodičem a dítětem.  Není ale shoda, jestli je toto onemocnění skutečný (neurologický) problém nebo jen zanedbatelný problém reprodukce


To samé platí  u  renální dysplazie, Portosystémového shuntu a vrozených vad očí.

 Maligní hypertermie (MH) a Multi-Drug-Resistance1 (MDR1) jsou dědičné choroby rozšířené u určitých plemen , pro které mají i vlastní genetické vyšetření. V tuto chvíli je na tyto choroby testováno jen málo jedinců čsv